Dvanáct dní Vánoc
Ačkoli si dnes pod pojmem dvanáct dní Vánoc mnozí představí především známou anglickou koledu o koroptvi na hrušni a pěti zlatých prstenech, historicky jde o tradiční období křesťanských Vánoc. Dvanáct dní spojuje oslavu narození Ježíše Krista se svátkem Zjevení Páně, který se tradičně slaví 6. ledna.
V minulosti nebyl 25. prosinec koncem vánočních oslav, ale jejich začátkem. Následující dny byly spojeny s bohoslužbami, svátky světců, rodinnými a společenskými setkáními, hostinami, koledováním a mnoha místními zvyky.
Časové vymezení
Dvanáct dní Vánoc se tradičně počítá od 25. prosince, tedy od svátku Narození Páně. Dvanáctým dnem je potom 5. leden, po kterém následuje 6. ledna svátek Zjevení Páně, známý u nás také jako svátek Tří králů. Označení Twelfth Night – dvanáctá noc – se však v různých tradicích může počítat mírně odlišně, proto se lze setkat s jeho spojením jak s večerem 5. ledna, tak i s večerem 6. ledna.
Samotné liturgické vánoční období navíc nemusí být totožné s dvanácti dny Vánoc. Například v římskokatolické liturgii pokračuje vánoční období i po Zjevení Páně. Dvanáct dní tak představuje především historické a kulturní období mezi Vánocemi a svátkem Zjevení Páně.
Ve středověké Evropě připadalo toto období na čas zimního klidu, kdy byla velká část zemědělských prací ukončena. Lidé se proto mohli více věnovat náboženským obřadům, rodinným setkáním, hostinám a svátečním tradicím. Konkrétní zvyky se však výrazně lišily podle země, období a místní křesťanské tradice.
Jednotlivé dny vánočního období
První dny po Narození Páně jsou v západní křesťanské tradici spojeny s několika významnými svátky. Ne každý z dvanácti dní má však jeden všeobecně platný význam nebo jednoho světce společného pro všechny křesťanské církve. Následující přehled proto vychází především ze západní a římskokatolické tradice.
První den (25. prosince): Narození Páně
První den Dvanácti dní Vánoc je svátkem Narození Páně a oslavou narození Ježíše Krista. Patří mezi nejvýznamnější svátky křesťanského roku a zároveň jím končí advent a začíná vlastní vánoční období. Během staletí se k náboženskému významu Vánoc přidaly rozličné rodinné a lidové tradice. Patřily mezi ně sváteční bohoslužby, společné stolování, koledování a později i rozdávání dárků. Konkrétní podoba oslav se mezi jednotlivými zeměmi výrazně liší.
Druhý den (26. prosince): Svátek svatého Štěpána
Druhý den je v západní křesťanské tradici svátkem svatého Štěpána, který je považován za prvního křesťanského mučedníka. Podle Skutků apoštolů byl pro svou víru ukamenován. Jeho svátek bezprostředně po Narození Páně připomíná věrnost víře, odvahu a mučednictví. V mnoha částech Evropy se 26. prosinec spojoval také s návštěvami, koledováním, vinšováním a různými místními zvyky. V Česku je známý jako druhý svátek vánoční nebo Štěpánský den.
Třetí den (27. prosince): Svátek svatého Jana
V římskokatolické tradici připadá 27. prosinec na svátek svatého Jana, apoštola a evangelisty. Křesťanská tradice ho ztotožňuje s Ježíšovým učedníkem Janem a tradičně mu připisuje autorství Janova evangelia a dalších novozákonních textů. V některých evropských oblastech se s tímto svátkem spojovalo žehnání vína, známého jako jánské víno. Tento zvyk se v určitých regionech zachoval dodnes.
Čtvrtý den (28. prosince): Svátek Neviňátek
Dne 28. prosince si západní křesťanství připomíná svatá neviňátka. Svátek vychází z Matoušova evangelia, které popisuje Herodův příkaz zabít malé chlapce v Betlémě a jeho okolí po narození Ježíše. Během středověku se v některých oblastech s tímto obdobím spojovaly také zvyky založené na dočasném obrácení společenského pořádku. Jejich podoba se však mezi jednotlivými zeměmi a obdobími výrazně lišila.
Pátý den (29. prosince): Pátý den vánoční oktávy
V současném římskokatolickém kalendáři je 29. prosinec pátým dnem v oktávě Narození Páně. Zároveň může připadnout na nezávaznou památku svatého Tomáše Becketa, arcibiskupa z Canterbury, který byl zavražděn 29. prosince 1170. Tomáš Becket se po své smrti stal jedním z nejznámějších středověkých světců Anglie a jeho hrob v Canterbury významným poutním místem.
Šestý den (30. prosince): Šestý den vánoční oktávy
Dne 30. prosince pokračuje v římskokatolické liturgii oktáva Narození Páně. K tomuto dni tedy nelze obecně přiřadit jednoho světce, který by představoval univerzální význam šestého dne Vánoc. S tímto obdobím byly v minulosti spojeny především pokračující vánoční oslavy, návštěvy, hostiny a odpočinek. Svátek Svaté rodiny se v římskokatolické církvi slaví v neděli během vánoční oktávy, případně 30. prosince, pokud mezi 25. prosincem a 1. lednem neděle není.
Sedmý den (31. prosince): Silvestr
Poslední den občanského roku je v mnoha evropských jazycích známý jako Silvestr podle papeže svatého Silvestra I., jehož liturgická památka připadá na 31. prosince. Silvestr I. byl papežem v období vlády císaře Konstantina Velikého ve 4. století. Silvestrovský večer se postupně spojil především s oslavami konce starého a začátku nového roku. Různé kultury vytvořily vlastní zvyky spojené s hlukem, zvoněním, hostinami, přípitky či později ohňostroji.
Osmý den (1. ledna): Panna Marie Bohorodička
První leden je zároveň osmý den po Narození Páně. V současném římskokatolickém kalendáři se slaví jako slavnost Panny Marie Bohorodičky a zároveň uzavírá oktávu Narození Páně. Ve starších podobách západního liturgického kalendáře byl tento den spojen také s Obřezáním Páně, které podle Lukášova evangelia nastalo osmý den po Ježíšově narození. První den občanského roku se zároveň v mnoha zemích spojuje s novoročními zvyky, vinšováním a představami o štěstí a prosperitě v následujícím roce.
Devátý den (2. ledna): Svatí Basil Veliký a Řehoř Naziánský
V současném římskokatolickém kalendáři připadá na 2. ledna památka na svatého Basila Velikého a svatého Řehoře Naziánského, významné biskupy a teology 4. století. Oba výrazně ovlivnili vývoj křesťanské teologie, zejména učení o Svaté Trojici. Je však třeba rozlišovat mezi západní a východní křesťanskou tradicí. Liturgická data jednotlivých světců se v různých církvích nemusí shodovat.
Desátý den (3. ledna): Nejsvětější jméno Ježíš
V římskokatolickém kalendáři může na 3. ledna připadnout nezávazná památka Nejsvětějšího jména Ježíš. Úcta k Ježíšovu jménu má v křesťanství dlouhou tradici a výrazněji se rozvíjela zejména ve středověku.
Jedenáctý den (4. ledna): Pokračování vánočního období
Čtvrtý leden je jedenáctým dnem tradičních dvanácti dní Vánoc. Nemá jeden všeobecně platný svátek společný pro všechny křesťanské tradice. Například svatá Alžběta Anna Setonová se 4. ledna připomíná především v liturgickém kalendáři Spojených států a Kanady. V zemích, kde má svátek Zjevení Páně výrazné místo v lidové kultuře, se již tyto dny spojují také s přípravami na 6. ledna.
Dvanáctý den (5. ledna): Předvečer Tří králů
Pátý leden se při tradičním počítání považuje za dvanáctý den Vánoc. Večer před Zjevením Páně je v anglicky mluvícím prostředí známý jako Twelfth Night – dvanáctá noc. V Anglii a některých dalších částech Evropy byla dvanáctá noc v minulosti spojena s hostinami, hudbou, maskami, hrami a různými formami společenské zábavy. Následující den, 6. ledna, se slaví Zjevení Páně – epifanie, která se v lidové tradici často označuje jako svátek Tří králů.
Původ slavné koledy
Píseň The Twelve Days of Christmas patří mezi nejznámější anglické vánoční koledy. Jedna z jejích raných tištěných podob byla publikována v Anglii v roce 1780 v knize Mirth Without Mischief. Píseň postupně vyjmenovává stále větší množství darů, přičemž každý nový verš opakuje také všechny předchozí. Prvním darem je a partridge in a peartree, tedy koroptev na hrušni. Následují hrdličky, francouzské slepice, ptáci, zlaté prsteny a další stále extravagantnější dary.
Rozšířila se také populární teorie, podle níž měla koleda sloužit jako tajná pomůcka k vyučování katolické víry v období, kdy byli katolíci v Anglii pronásledováni. Jednotlivé dary měly údajně představovat různá křesťanská učení. Pro tuto interpretaci však chybějí přesvědčivé historické důkazy a nelze ji považovat za doložený původ písně. Mnohem pravděpodobnější je, že píseň souvisela s tradičními paměťovými a společenskými hrami, při kterých museli účastníci správně zopakovat stále delší seznam.
Tradice Twelfth Night (Dvanáctá noc)
Dvanáctá noc patřila v některých částech Evropy, především v Anglii, k významným závěrům vánočních oslav. Byla spojena s hostinami, hudbou, tancem, maskami a společenskými hrami.
V tudorovské a raně novověké Anglii se během zimních oslav objevovaly také tradice dočasného obrácení společenského pořádku. S tímto prostředím se pojí postava Lord of Misrule, tedy „Pána nepořádku“, který mohl vést sváteční hry a zábavu.
Královský koláč:
S obdobím Zjevení Páně a dvanácté noci se v různých evropských zemích pojily koláče, do kterých se ukrýval fazolový bob, mince nebo jiný drobný předmět. Člověk, který ho našel, mohl být na určitou dobu prohlášen za symbolického krále nebo královnu oslavy. Podobné tradice přežívají v různých podobách dodnes, například ve francouzském galette des rois či dalších tříkrálových koláčích.
Masky a divadlo:
Dvanáctá noc byla v Anglii spojena také se zábavou, převlékáním a divadlem. S tímto svátečním obdobím souvisí také název známé komedie Williama Shakespeara Twelfth Night, v češtině známé jako Večer tříkrálový. Není však jisté, že Shakespeare napsal hru přímo jako popis konkrétních zvyků dvanácté noci. Její témata záměny identit, převrácených společenských rolí a chaosu však dobře zapadají do atmosféry svátečního období.
Konec vánočního období:
Dvanáctá noc tradičně signalizovala blížící se konec dvanácti dní Vánoc a příchod svátku Zjevení Páně. V některých oblastech se s tímto termínem spojovalo také odstraňování vánoční výzdoby.
Číslo dvanáct a jeho symbolika
Číslo dvanáct má v křesťanské tradici hluboký symbolický význam. V Bibli se objevuje na několika místech, například v podobě dvanácti kmenů Izraele či dvanácti apoštolů Ježíše Krista. Číslo dvanáct se proto často spojuje s představou úplnosti, řádu a Božího lidu.
V případě dvanácti dní Vánoc však není třeba hledat jejich původ pouze v symbolice samotného čísla. Toto období vzniklo především v souvislosti s křesťanským liturgickým kalendářem a časem mezi oslavou Narození Páně a svátkem Zjevení Páně. Přesný způsob počítání dní a některé zvyky se v jednotlivých obdobích a křesťanských tradicích lišily.
Dvanáct dní Vánoc tak postupně vytvořilo osobité sváteční období, během kterého se slavení Narození Páně prolínalo se svátky světců, bohoslužbami a místními lidovými tradicemi.
Dvanáct dní Vánoc tedy není pouze název známé anglické koledy. Jde o tradiční období, které začíná Narozením Páně a směřuje ke svátku Zjevení Páně. Během staletí se v něm prolínaly křesťanské svátky s místními lidovými zvyky, hostinami, koledováním a společenskými oslavami. Ačkoli dnes mnoho lidí vnímá 24. prosinec jako hlavní vrchol Vánoc, historické vánoční období pokračovalo i během následujících dní. Tradice dvanácti dní Vánoc proto připomínají, že Vánoce byly v minulosti delším svátečním obdobím, nikoli pouze jediným dnem.
Ať už někdo dodržuje tradice spojené se svátkem Tří králů, odstraňuje vánoční výzdobu až po skončení svátečního období nebo zná dvanáct dní Vánoc především ze slavné anglické koledy, toto období zůstává zajímavou součástí evropské křesťanské a lidové tradice.