Svatý Mikuláš

Svatý Mikuláš je jednou z nejvýraznějších postav křesťanské tradice a adventního období. Po staletí je spojován se štědrostí, pomocí lidem v nouzi a ochranou slabých. O jeho skutečném životě však máme pouze omezené historické informace a velká část toho, co se o něm dnes vypráví, pochází z pozdějších křesťanských legend a životopisů světců. Právě spojení historické postavy, křesťanské úcty a lidových tradic vytvořilo podobu svatého Mikuláše, jakou známe dnes.

Svatý Mikuláš, řecky Nikolaos, byl křesťanským biskupem spojovaným s městem Myra v Lýkii na území dnešního Turecka. Předpokládá se, že žil na přelomu 3. a 4. století a zemřel přibližně v polovině 4. století. Jako místo narození se uvádí Patara a často se setkáváme s roky přibližně 270 až 343, tyto údaje však nelze považovat za historicky spolehlivě potvrzené. Samotné jméno Nikolaos pochází z řeckých slov niké – vítězství a laos – lid.

O životě svatého Mikuláše se dochovalo jen málo spolehlivých historických záznamů z období, ve kterém žil. Nejznámější příběhy o jeho původu, rodině, majetku a dobročinnosti byly zaznamenány až v pozdějších staletích. Podle křesťanské tradice pocházel z majetné rodiny a své bohatství využíval na pomoc chudým. Postupně se stal uctívaným jako ochránce dětí, námořníků, lidí v nouzi a nespravedlivě obviněných.

O životě svatého Mikuláše se zachovalo jen málo spolehlivých historických záznamů z období, ve kterém žil. Jeho příběh proto známe především díky pozdější křesťanské tradici, která ho spojuje s městem Myra v Lýkii na území dnešního Turecka. Právě tam měl působit jako biskup a postupně se stal jedním z nejvíce uctívaných křesťanských světců. Jeho kult se rozšířil zejména díky příběhům o štědrosti, ochraně slabých a pomoci lidem v nouzi.

S Mikulášem je spojován také První nicejský koncil v roce 325, významné setkání křesťanských biskupů, na kterém se řešil mimo jiné spor o arianismus. Pozdější křesťanská tradice uvádí mezi účastníky také Mikuláše, jeho přítomnost však nejstarší dochované seznamy účastníků nepotvrzují. Přesto se příběh o Mikulášovi na koncilu stal známou součástí jeho životopisné tradice.

Mimořádný význam pro Mikulášův kult měla Myra, kde se nacházelo místo uctívané jako jeho hrob. V roce 1087 odvezli italští námořníci velkou část relikvií považovaných za ostatky svatého Mikuláše do svého města Bari. Zde pro ně byla později založena Bazilika svatého Mikuláše, která se stala významným poutním místem. Část relikvií z Myry se později dostala také do Benátek a úcta ke svatému Mikulášovi se postupně rozšířila po velké části Evropy.

V roce 2017 byly zveřejněny výsledky datování radiokarbonovou metodou fragmentu lidské pánevní kosti uchovávané ve Spojených státech a připisované svatému Mikulášovi. Analýza vědců z Oxfordské univerzity ukázala, že kost pochází ze 4. století, tedy z období, do kterého tradice klade Mikulášovu smrt. Výsledek však nepotvrdil, že kost skutečně patřila Mikulášovi – pouze ukázal, že její stáří se slučuje s obdobím jeho života.

Archeologický výzkum pokračuje také v Demre. Pod kostelem svatého Mikuláše byly identifikovány starší stavební vrstvy a prostory spojené s původním chrámovým komplexem. Objevily se také hypotézy, že se tam může nacházet původní Mikulášův hrob. Archeologové však zatím nemají důkaz, který by umožňoval konkrétní hrobku jednoznačně označit za hrob svatého Mikuláše.

Se svatým Mikulášem je spojeno množství legend, které se během staletí rozvíjely a předávaly z generace na generaci. Nelze je považovat za spolehlivé historické záznamy jeho života, výrazně však ovlivnily způsob, jakým ho křesťanský svět vnímal. Zdůrazňují především štědrost, spravedlnost, ochranu slabých a pomoc lidem v nebezpečí.

V Česku je Mikuláš neodmyslitelnou součástí adventního období. Večer 5. prosince tradičně přichází Mikuláš v doprovodu anděla a čerta. Navštěvuje děti doma, ve školách, školkách nebo na veřejných akcích. Děti mu často přednesou básničku nebo zazpívají písničku a za odměnu dostávají sladkosti, ovoce či drobné dárky. Konkrétní podoba zvyku se liší podle rodiny a regionu.

Mikuláš tradičně přichází v doprovodu anděla a čerta. Anděl představuje dobro a odměnu, zatímco čert vystupuje jako folklorní postava spojená s napomenutím za špatné chování. Takové mikulášské obchůzky vznikaly spojením křesťanských představ a lidové kultury a v různých podobách jsou známé ve více zemích střední Evropy. Děti při návštěvě Mikuláše často recitují básničku nebo zpívají píseň a následně dostanou odměnu.

V současnosti se mikulášské akce konají také ve školách, školkách, kulturních domech či na náměstích. Přestože se jejich podoba postupně mění, základní myšlenka obdarování zůstává spojena s tradičním obrazem svatého Mikuláše jako štědrého dobrodince.

Mikulášské zvyky se v jednotlivých zemích výrazně liší. Společným základem však zůstává křesťanská postava svatého Mikuláše a jeho pověst štědrého ochránce a dobrodince.

SlovenskoNa Slovensku má mikulášská tradice je velmi podobná té české. Děti si večer 5. prosince tradičně čistí boty nebo jinou obuv a nechávají je na viditelném místě, často u okna nebo u dveří. Ráno 6. prosince v nich nacházejí sladkosti, ovoce, oříšky nebo drobné dárky. Mikuláš může přicházet také osobně v doprovodu anděla a čerta.

Německo a RakouskoV Německu a Rakousku je Nikolaus spojen se svátkem 6. prosince. Děti si v mnoha oblastech připravují boty, ve kterých následně nacházejí sladkosti nebo drobné dárky. Zejména v alpských oblastech Rakouska a sousedních regionů může Mikuláše doprovázet Krampus, výrazná maskovaná folklorní postava. Průvody Krampusů se dnes staly známým prvkem alpské lidové kultury.

PolskoV Polsku je svatý Mikuláš známý jako Święty Mikołaj a jeho svátek 6. prosince se označuje jako Mikołajki. Děti dostávají sladkosti nebo drobné dárky, přičemž konkrétní zvyky se liší podle regionu a rodiny. Postava svatého Mikuláše má v Polsku zároveň silný náboženský význam.

UkrajinaSviatyj Mykolaj, patří mezi významné světce také na Ukrajině. Po kalendářních reformách významných ukrajinských církví se jeho svátek podle nového liturgického kalendáře slaví 6. prosince. Část věřících a církevních společenství, která se nadále řídí starým juliánským kalendářem, ho však může slavit 19. prosince podle občanského kalendáře. Svátek je tradičně spojen také s obdarováváním dětí.

RuskoV ruské pravoslavné tradici je svatý Mikuláš, známý jako Nikolaj Čudotvorec, mimořádně uctívaným světcem. Ruská pravoslavná církev používá v liturgickém kalendáři juliánský kalendář, a proto svátek připadající na 6. prosince juliánského kalendáře odpovídá v současném občanském gregoriánském kalendáři 19. prosinci. Jeho kult má především náboženský charakter.

ItálieMimořádně významné postavení má Mikuláš ve městě Bari, kde se v bazilice San Nicola uchovává velká část relikvií, které jsou mu tradičně připisovány. Město je významným poutním místem pro katolíky i pravoslavné křesťany. S Mikulášem jsou spojeny bohoslužby, procesí a další náboženské slavnosti, přičemž významnou roli hraje také jeho tradiční spojení s námořníky.

NizozemskoV Nizozemsku je svatý Mikuláš známý jako Sinterklaas a patří mezi nejvýznamnější postavy tamního období před Vánocemi. Podle dnešní tradice připlouvá lodí a jeho příjezd doprovázejí veřejné oslavy a průvody. Děti si připravují boty a dostávají sladkosti a dárky. Hlavní obdarovávání se tradičně spojuje s večerem 5. prosince, známým jako Pakjesavond.

V moderní době zůstává Mikuláš živou součástí adventních tradic. V Česku se zachovává obdarovávání dětí, návštěvy Mikuláše s andělem a čertem i různé školní a veřejné akce. K tradičnímu ovoci a oříškům přibyly čokoládové figurky, sladkosti a další dárky, ale základním motivem zůstává štědrost a obdarování druhých.

V různých zemích se tradice vyvíjí odlišně a přizpůsobuje se místní kultuře. Někde je svatý Mikuláš především náboženským světcem, jinde se jeho svátek stal výraznou rodinnou a folklorní událostí. Jeho historický kult tak dodnes spojuje křesťanskou tradici s množstvím místních zvyků.

Patron mnoha skupinSvatý Mikuláš se během staletí stal patronem velkého množství skupin a povolání. Nejčastěji je spojován s dětmi a námořníky, ale v různých zemích je také patronem obchodníků, rybářů, studentů, vězňů a dalších skupin. Rozsah jeho patronátů se může podle země a místní křesťanské tradice lišit.

Tři zlaté kouleJedním ze symbolů spojovaných se svatým Mikulášem jsou tři zlaté koule nebo měšce, které odkazují na legendu o třech dcerách a tajném daru zlata. Tři zlaté koule se později staly známým symbolem zastavárníků, jejichž patronem je v některých tradicích právě svatý Mikuláš.

Mikuláš v uměníMikuláš bývá v západním křesťanském umění zobrazován jako biskup s mitrou a biskupskou berlou, někdy také se třemi zlatými koulemi nebo měšci. Ve východním křesťanství patří mezi často zobrazované světce na ikonách. Umělecká díla během staletí zachycovala také jednotlivé legendy spojené s jeho štědrostí a zázraky.

Literární zmínkyO Mikulášově štědrosti se zmiňuje také Dante Alighieri v Božské komedii. V části Očistec připomíná příběh o jeho tajném daru chudým dívkám. Je to jeden z příkladů toho, jak hluboce byl Mikulášův příběh zakořeněn v evropské kultuře již během středověku.

Relikvie a poutní místaBazilika San Nicola v Bari patří mezi nejvýznamnější poutní místa spojená se svatým Mikulášem. S relikviemi uchovávanými v bazilice je spojena také staletá tradice tekutiny označované jako manna di San Nicola, která vytéká ke hrobu a používá se při náboženských obřadech. Věřící jí tradičně připisují zvláštní duchovní význam.

Mikuláš a mořeV Řecku, Itálii a dalších oblastech s dlouhou námořní tradicí je svatý Mikuláš uctíván jako patron námořníků. Toto spojení vychází zejména z legend o jeho zázračné pomoci lidem ohroženým na moři. Jeho jméno proto nesou kostely, kaple i plavidla v mnoha přístavních oblastech.

Postava svatého Mikuláše ovlivnila také vznik dnešního Santa Clause. Důležitou roli sehrála především nizozemská tradice Sinterklaase, která se prostřednictvím nizozemského kulturního vlivu dostala také do Severní Ameriky. Během 18. a 19. století se tam tato postava postupně měnila a získávala nové vlastnosti, až se vyvinula moderní představa Santa Clause. Dnešní Santa Claus proto vychází ze svatého Mikuláše, ale není totožný s historickým křesťanským biskupem.

Svatý Mikuláš je postavou, u které se historie, křesťanská tradice, legendy a folklor prolínají mimořádně výrazným způsobem. O samotném biskupovi z Myry máme jen omezené historické informace, ale příběhy o jeho štědrosti, spravedlnosti a pomoci lidem v nouzi ovlivnily celé generace. Od středověkých legend přes mikulášské obchůzky až po dnešní obdarovávání dětí zůstává jeho nejvýraznějším odkazem myšlenka nezištné štědrosti a pomoci druhým.