Vánoční nápoje

Svařené víno, punč, grog, medovina či vaječný likér dnes patří k Vánocům stejně jako vůně skořice a hřebíčku. Jejich původ však s Vánocemi často neměl nic společného. Kořeněné víno znali už staří Římané, punč se do Evropy dostal díky obchodním cestám do Asie a grog vznikl jako praktické opatření britského námořnictva. Za nápoji, které dnes kupujeme na vánočních trzích, se tak skrývá mnohem delší a zajímavější historie.

Svařené víno je dnes jedním z nejtypičtějších nápojů evropských vánočních trhů, ochucování vína kořením je ovšem mnohem starší. V římské sbírce kuchařských receptů De re coquinaria, tradičně spojované s Apiciem, se dochoval recept na Conditum Paradoxum. Při jeho přípravě se med smíchal s vínem a zahříval, následně se přidal černý pepř, masticha, šafrán, aromatické rostliny a datle. Nakonec se směs doplnila dalším vínem a přefiltrovala. Kořeněné víno tedy znali už staří Římané, i když nešlo o stejný nápoj, jaký dnes kupujeme na vánočních trzích.

Tradice kořeněného vína pokračovala i po skončení antiky. Ve středověké Evropě se připravovaly nápoje z vína, sladidel a aromatického koření, přičemž známý byl například hippocras. Jeho recepty se lišily, často však obsahovaly víno, cukr nebo med a koření, jako je skořice či zázvor. Nápoj se po ochucení obvykle filtroval a podával při hostinách.

Skořice, hřebíček, muškátový oříšek a další druhy koření dovážené z Asie byly ve středověku drahým zbožím. Bohatě kořeněné víno proto nebylo dostupné každému a byl známkou společenského postavení. Postupně vznikaly regionální recepty a v německy mluvících zemích se rozšířil Glühwein. Právě středoevropská tradice horkého kořeněného vína se později stala nedílnou součástí zimních a vánočních trhů.

První evropské zmínky o punči pocházejí ze 17. století a jeho historie úzce souvisí s námořním obchodem mezi Evropou a Asií. Britští obchodníci a námořníci se s jeho ranými podobami setkávali v Indii a v oblasti Indického oceánu. Odtud se nápoj dostal do Anglie a postupně i do dalších částí Evropy. Recept na punč nebyl jednotný – jeho složení se měnilo podle dostupných surovin a místních zvyklostí.

Podle tradičního vysvětlení pochází anglické slovo punch z hindského pāñč, tedy pět. Podle tohoto výkladu název odkazuje na pět základních složek – alkohol, cukr, citrus, vodu a koření. Toto vysvětlení je velmi rozšířené, i když přesný původ názvu není jasný. Jako alkoholický základ se používal například arak, později rum nebo brandy. Ty se kombinovaly s vodou, cukrem, citrusovou šťávou a kořením, přičemž se v některých receptech objevoval i čaj.

Po příchodu do Británie se punč dostal z prostředí námořníků a obchodníků také do hostinců, klubů a domácností. V 17. a 18. století se stal oblíbeným společenským nápojem a vznikalo množství receptů. Punč se připravoval studený i teplý a jednotlivé verze se lišily použitým alkoholem, poměrem surovin i způsobem přípravy. Později se v různých částech Evropy rozšířily také horké varianty, z nichž vychází část dnešní tradice zimních a vánočních punčů.

Grog nevznikl jako zimní nápoj, ale jako praktické opatření britského námořnictva. Britští námořníci dostávali denní příděl rumu a jeho pití v neředěné podobě způsobovalo problémy s disciplínou. V roce 1740 proto viceadmirál Edward Vernon nařídil, aby se rum ředil vodou. Podle jeho rozkazu se denní příděl rozdělil na dvě dávky a rum se míchal přibližně se čtyřnásobným množstvím vody. Nápoj tedy původně nevznikl kvůli chuti, ale jako způsob, jak omezit pití čistého rumu během služby.

Vernon měl mezi námořníky přezdívku Old Grog, která se spojovala s pláštěm z pevné tkaniny nazývané grogram. Právě od této přezdívky se podle všeobecně přijímaného vysvětlení odvozuje název grog. Vernon ve svém nařízení zároveň uváděl, že námořníci si mohli ředěný rum dochutit cukrem a limetkovou šťávou.

Používání citrusů v britském námořnictvu později získalo další význam v souvislosti s kurdějemi. Toto onemocnění bylo během dlouhých plaveb vážným problémem a v 18. století přibývaly důkazy, že citrusové plody proti němu pomáhají. Royal Navy začalo citronovou šťávu v roce 1795, tedy více než padesát let po Vernonově nařízení, systematicky vydávat. V té době ještě nebyla známa úloha vitaminu C ani přesná příčina kurdějí, zkušenosti však ukazovaly, že citrusová šťáva pomáhá onemocnění předcházet.

Medovina patří mezi nejstarší známé druhy fermentovaných nápojů. V nejjednodušší podobě vzniká kvašením medu a vody, ale historické nápoje obsahující med byly často složitější a mohly obsahovat také ovoce, obiloviny, bylinky nebo koření. Fermentované nápoje s medem znaly různé kultury v Evropě, Asii i Africe. Není proto možné určit jedno místo nebo období, ve kterém by byla medovina jednoduše „vynalezena“.

V Evropě měla medovina významné postavení už dávno před moderní dobou. Medovinu znaly různé germánské a slovanské společnosti a objevovala se také ve středověké kultuře. Spojovala se s hostinami a slavnostmi, ale nebyla pouze svátečním nápojem. Její význam se lišil podle regionu a dostupnosti medu, vína či jiných alkoholických nápojů. Postupně vznikalo množství receptů a kromě čisté medoviny se připravovaly také verze s ovocem, bylinkami a kořením.

Dnešní představa horké medoviny ze zimního trhu je proto pouze jednou z jejích podob. Medovina může být suchá i sladká, slabší i poměrně silná a může se podávat studená i teplá. Základ však zůstává stejný – při fermentaci kvasinky přeměňují cukry obsažené v medu na alkohol.

Vaječný likér patří mezi nápoje, které si dnes spojujeme především s domácími Vánocemi. Jeho historie však není tak jednoduchá, abychom mohli určit jeden původní recept. Za jednoho ze vzdálených předchůdců dnešních vaječných a mléčných alkoholických nápojů se považuje anglický posset, známý už ve středověku. Připravoval se z horkého mléka nebo ze smetany smíchané s vínem či pivem a postupně vznikaly bohatší verze s dalšími přísadami.

Mléko a vejce byly kdysi podstatně méně dostupné než dnes a podobné nápoje se proto podávaly především v majetnějších domácnostech. Postupem času se recepty měnily a z nápojů založených na mléce, smetaně a alkoholu vznikaly stále bohatší varianty, do kterých se přidávala také vejce a cukr. Posset tak připomíná jednoho z předchůdců pozdějších mléčných a vaječných nápojů.

V Severní Americe se z této tradice vyvinul eggnog. V koloniích bylo mléko a vejce dostupnější a místo dražších evropských vín se mohl používat rum. Později se přidaly také brandy, whiskey či bourbon. Eggnog se postupně stal nedílnou součástí vánočního období, zatímco ve střední Evropě se rozšířily hustší vaječné likéry s vanilkou a destilátem.

Svařené víno, punč, grog, medovina a vaječný likér mají dnes společné především zimní a vánoční období, jejich původ je však velmi rozdílný. Kořeněné víno znali už Římané, punč se rozšířil prostřednictvím námořního obchodu, grog vznikl v britském námořnictvu a medové či mléčné alkoholické nápoje se v různých podobách připravovaly celá staletí. Dnešní vánoční recepty jsou tak výsledkem dlouhého vývoje, během kterého se měnily suroviny, způsob přípravy i samotné tradice.