Svátek svaté Lucie, který připadá na 13. prosince, patří k zajímavým dnům adventního období. Je věnován raněkřesťanské mučednici svaté Lucii a již po staletí se spojuje se symbolikou světla, naděje a ochrany. V Česku má své místo v lidové kultuře, kde se křesťanské tradice prolínají se staršími představami, ochrannými zvyky a věštěním. Den svaté Lucie byl v minulosti považován za jeden z významných dnů předvánočního období a lidé mu připisovali zvláštní moc.

Svatá Lucie, známá také jako Lucie ze Syrakus, patří mezi nejznámější raněkřesťanské mučednice. Podle tradice se narodila kolem roku 283 v Syrakusách na Sicílii a pocházela ze zámožné rodiny. Jako mladá křesťanka se rozhodla zasvětit svůj život Bohu a zachovat si panenství. Legenda vypráví, že odmítla sňatek a svůj majetek rozdávala chudým. Její odmítnutý nápadník ji následně udal římským úřadům jako křesťanku. Lucie nakonec zemřela mučednickou smrtí kolem roku 304 během pronásledování křesťanů.
S jejím životem se pojí velké množství legend. Jedna z nejznámějších je spjatá s očima a ztrátou zraku. Proto bývá v křesťanském umění zobrazována s očima na misce a stala se patronkou nevidomých a lidí s onemocněním zraku. Její jméno se vychází z latinského slova „lux“ (světlo) a právě světlo se stalo jedním z jejích hlavních symbolů. Její svátek navíc připadá na období nejkratších dnů v roce, což ještě více zdůrazňuje spojení Lucie se světlem a nadějí.
Svátek svaté Lucie spojuje křesťanskou symboliku s lidovými představami souvisejícími se zimou, tmou, ochranou a očistou. V křesťanské tradici Lucie představuje odvahu, věrnost víře a duchovní světlo. V českém lidovém prostředí patřil 13. prosinec mezi dny, během nichž se podle lidových představ zvyšovala moc nepříznivých a nadpřirozených sil. Lidé proto prováděli ochranné úkony, dodržovali různé zákazy a věnovali se věštění. Svátek tak vytvořil osobitou kombinaci křesťanské úcty ke svaté Lucii a starších lidových zvyků spojených s předvánočním obdobím.
V Čechách a na Moravě byl svátek svaté Lucie spojen s řadou lidových obyčejů, zákazů a pověr. Nejznámější byly obchůzky bíle oděných postav zvaných Lucky, které navštěvovaly domácnosti a dohlížely především na pořádek a dodržování zákazů některých prací. Tradice se v jednotlivých regionech lišily a postupem času se měnila také podoba samotných Lucek.
K nejtypičtějším zvykům patřily obchůzky Lucek. Ženy a dívky se oblékaly do bílých šatů nebo se zahalovaly do bílých plachet. Obličej si mohly bílit moukou nebo zakrývat a při obchůzkách často zachovávaly mlčení. V některých oblastech měly také výrazné masky, například dlouhé zobákovité nosy. Lucky chodily od domu k domu a kontrolovaly čistotu a pořádek. Symbolicky vymetaly místnosti husím křídlem, peroutkou nebo metličkou a jejich příchod měl také očistný význam.
Se svátkem svaté Lucie se pojil především zákaz předení. Lucky kontrolovaly, zda ženy v tento den skutečně nepracují s kolovratem. Podle lidových představ mohla být žena, která zákaz porušila, potrestána. V různých oblastech se k tomu přidávaly zákazy dalších ženských domácích prací, například draní peří. Tyto obyčeje připomínaly, že některé významné dny lidového kalendáře měly být vyhrazeny odpočinku od určitých činností.
Svátek svaté Lucie se pojil také s věštěním a předpovídáním budoucnosti. Především svobodné dívky se pomocí různých zvyků snažily zjistit, koho si vezmou nebo co je čeká v následujícím roce. Podoba těchto obyčejů se v jednotlivých oblastech lišila a prolínala se s dalšími věšteckými zvyky adventního a vánočního období.
Svátek svaté Lucie měl své místo také v lidových pranostikách a pozorování počasí. Nejznámější je dodnes rčení „Lucie noci upije, ale dne nepřidá.“ Lidé v minulosti během adventu pozorně sledovali počasí a podle jednotlivých dnů se snažili odhadnout, jaké podmínky přinese následující rok.
V křesťanské tradici je svatá Lucie především mučednicí a symbolem věrnosti víře. Její svátek připadá na advent, tedy období duchovní přípravy na Vánoce. V kostelech se 13. prosince připomíná její život a mučednictví a díky tradičnímu spojení se zrakem je svatá Lucie patronkou nevidomých a lidí trpících onemocněním očí. Symbolika světla zároveň přirozeně zapadá do adventního období, protože představuje naději, víru a očekávání příchodu Vánoc.

Svatá Lucie je uctívána v mnoha zemích a tradice spojené s jejím svátkem získaly v jednotlivých částech Evropy odlišné podoby.
ItálieMimořádně významné oslavy se konají v Syrakusách na Sicílii, které jsou úzce spjaty se životem svaté Lucie. Svátek doprovázejí náboženské obřady a procesí. Na Sicílii se s oslavami spojuje také tradiční pokrm cuccìa, připravovaný z vařených pšeničných zrn.
ŠvédskoSvátek svaté Lucie, známý jako Luciadagen, patří k nejvýznamnějším adventním tradicím. Lucie vystupuje v bílých šatech s červenou stuhou a korunou se svíčkami. Doprovází ji průvod dětí a mladých lidí, kteří zpívají tradiční písně. S oslavami jsou spjaty také šafránové bochánky lussekatter.
Norsko a DánskoTradice průvodů sv. Lucie se rozšířila také do dalších skandinávských zemí. Oslavy se konají zejména ve školách, kostelech a komunitách a jejich hlavními prvky je bílé oblečení, svíčky a zpěv.
FinskoLucie má významné postavení zejména mezi švédsky mluvící částí obyvatelstva. Konají se slavnostní průvody a každoročně bývá vybrána Lucie, která se účastní veřejných a charitativních akcí.
ChorvatskoSe svátkem svaté Lucie se pojí tradice setí pšenice. Zelená pšenice během Vánoc symbolizuje život, obnovu a přání dobré úrody.
MaďarskoDen svaté Lucie je známý jako Luca-nap a spojuje se s lidovými pověrami, věštěním a ochrannými zvyky. K tradičním zvykům patřila také výroba zvláštního stolku, který se začínal vyrábět na svátek svaté Lucie a dokončoval se před Vánocemi.
SlovenskoSlovenské tradice jsou spojeny především s obchůzkami Lucií oblečených v bílém, které navštěvovaly domácnosti a prováděly symbolické očistné úkony.
V současnosti již mnohé staré zvyky svátku sv. Lucie nejsou běžnou součástí každodenního života, zachovávají se však prostřednictvím folklorních souborů, muzeí, škol, obcí a kulturních akcí. Nejvýraznějším symbolem svátku zůstává světlo, které připomíná nejen jméno svaté Lucie, ale také naději uprostřed nejtemnějšího období roku. Bílé oblečení Lucií symbolizuje čistotu a v lidových zvycích získalo také ochranný a očistný význam.
Svátek svaté Lucie je pozoruhodným spojením křesťanské tradice a českých lidových obyčejů. Příběh raněkřesťanské mučednice se během staletí propojil se zvyky našich předků, kteří 13. prosinec vnímali jako den ochrany, očisty, věštění a přípravy na blížící se Vánoce. I když se mnohé staré obyčeje postupně vytratily z každodenního života, svátek svaté Lucie zůstává připomínkou bohaté kulturní tradice a symbolického vítězství světla nad tmou.