Santa Claus

Santa Claus je dnes jednou z nejznámějších postav spojených s Vánocemi. Jeho obraz jako veselého staršího muže s bílým vousem, červeným oblekem s bílým lemováním a jezdícího na saních tažených soby je neodmyslitelnou součástí svátečního období po celém světě. Santa Claus však není pouze produktem moderní popkultury. Jeho příběh je hluboce zakořeněný v historii, náboženství, folklóru a později také v komerční kultuře.

Příběh Santa Clause sahá až ke svatému Mikulášovi, křesťanskému biskupovi, který podle tradice žil přibližně v letech 270–343 a působil ve městě Myra v Lýkii na území dnešního Turecka. V křesťanské tradici se proslavil zejména svou štědrostí, pomocí chudým a lidem v nouzi. Právě příběhy o jeho tajném obdarovávání položily základ k postavě dnešního Santa Clause, jak se vyvinula během staletí.

Nejznámější legenda o svatém Mikulášovi vypráví o chudé rodině se třemi dcerami. Jejich otec neměl peníze na věno, a proto se Mikuláš rozhodl rodině tajně pomoci. Podle legendy jim během tří nocí přinesl zlato, aby každé z dcer zajistil věno. V některých verzích vhodil měšce se zlatem oknem do domu, zatímco pozdější podání je spojují také s punčochami nebo obuví. Tento příběh se stal jedním z nejznámějších symbolů Mikulášovy štědrosti a tajného obdarovávání.

Jedním z nejvýznamnějších předchůdců moderního Santa Clause je nizozemský Sinterklaas, postava vycházející ze svatého Mikuláše. Sinterklaas je tradičně zobrazován jako starší muž v biskupském oděvu, který jezdí na bílém koni a přináší dětem dárky. Doprovázejí ho pomocníci, jejichž podoba a zobrazování se v průběhu času měnily. Ke známým postavám patří Zwarte Piet, jehož tradiční vyobrazení se v současnosti stalo předmětem společenských diskusí.

Název Santa Claus vznikl z nizozemského jména Sinterklaas, jeho moderní americká podoba se však nevytvořila jednoduchým přenesením jedné nizozemské tradice do Ameriky. Zejména koncem 18. a během 19. století se ve Spojených státech postupně propojovaly tradice spojené se svatým Mikulášem, nizozemským Sinterklaasem, britským Father Christmas a dalšími evropskými vlivy. Z této kombinace se postupně vyvinula osobitá americká postava Santa Clause.

Britský Father Christmas byl původně především personifikací Vánoc, svátečního hodování a dobré nálady, nikoli přímo postavou svatého Mikuláše. V různých obdobích byl zobrazován v oděvech rozličných barev včetně zelené, červené či hnědé. Později se jeho podoba stále více prolínala s americkým Santa Clausem, až se obě postavy v moderní britské kultuře do značné míry spojily.

Klíčovým momentem ve vývoji Santa Clause byla báseň A Visit from St. Nicholas, známá také jako ’Twas the Night Before Christmas, poprvé anonymně publikovaná v roce 1823. Tradičně se připisuje Clementu Clarku Moorovi, ačkoli její autorství je předmětem diskusí a jako možný autor bývá uváděn také Henry Livingston Jr. Báseň výrazně ovlivnila představu Santa Clause jako kouzelné postavy, která v noci před Vánocemi přilétá na saních tažených soby, vstupuje do domů komínem a rozdává dárky.

Báseň zavedla nebo výrazně zpopularizovala několik prvků, které jsou se Santa Clausem spojovány dodnes.

Sáně a sobi: Santa cestuje na saních tažených osmi soby. Jejich jména se od vydání básně mírně měnila a ustálila se na Dasher, Dancer, Prancer, Vixen, Comet, Cupid, Donner a Blitzen. V roce 1939 k nim přibyl Rudolph s červeným nosem, kterého pro obchodní dům Montgomery Ward vytvořil Robert L. May.

Pytel s hračkami: Santa nosí dětem hračky a dárky. V básni A Visit from St. Nicholas přichází s pytlem plným hraček, který nese na zádech. Tento obraz výrazně přispěl k představě Santa Clause jako tajemného nočního dárce, který během jediné noci obdarovává děti. Velký pytel plný dárků se postupně stal jedním z jeho nejznámějších atributů a dodnes se objevuje v ilustracích, filmech i na vánočních dekoracích.

Vstup komínem: Santa přichází do domu komínem a punčochy připravené u krbu plní dárky. Právě báseň A Visit from St. Nicholas výrazně zpopularizovala tuto představu a přispěla k vytvoření jedné z nejznámějších součástí příběhu o Santa Clausovi. Komín se tak stal symbolickou cestou, kterou Santa tajně vstupuje do domu, zatímco jeho obyvatelé spí, zanechá dárky a pak stejným způsobem odchází.

Veselá povaha: Santa je v básni vykreslen jako veselá, dobrosrdečná a zavalitá postava s kulatou tváří a břichem. Jeho smích, úsměv a přátelské vystupování dokreslují obraz Santa Clause jako laskavého a veselého dárce, kterého se děti nemají bát, ale naopak se na jeho příchod těší. Tento charakter později převzali ilustrátoři, spisovatelé, filmaři i reklama a stal se jedním ze základních rysů moderní podoby Santa Clause.

Ve druhé polovině 19. století výrazně ovlivnil podobu Santa Clause americký karikaturista Thomas Nast, který ho opakovaně zobrazoval pro časopis Harper’s Weekly. Nastovy ilustrace přispěly k ukotvení představy Santa Clause jako vousatého, zavalitějšího muže a doplnily také příběhy o jeho domově a činnosti. Právě Nast výrazně přispěl ke spojení Santa Clause se Severním pólem. Jeho ilustrace však byly často černobílé a dnešní podobu červeného obleku nelze připisovat pouze jemu. Moderní vzhled Santa Clause se vytvářel postupně prostřednictvím práce několika ilustrátorů, spisovatelů a později také reklamy.

Ve 20. století se Santa Claus stal významnou postavou reklamy a populární kultury. Mimořádný vliv měla reklamní kampaň společnosti Coca-Cola, pro kterou od roku 1931 vytvářel ilustrace Haddon Sundblom. Jeho Santa Claus byl veselý, přátelský a přívětivě působící starší muž v červeno-bílém oblečení. Sundblomovy ilustrace se objevovaly v rozsáhlých reklamních kampaních a výrazně pomohly rozšířit tuto podobu Santa Clause po celém světě.

Coca-Cola však Santa Clause ani jeho červený oblek nevymyslela. Santa byl vyobrazován v červeném již před Sundblomovými reklamami a jeho moderní vzhled se vyvíjel po celá desetiletí. Coca-Cola prostřednictvím mimořádně úspěšných kampaní pomohla jednu z existujících podob Santa Clause upevnit a celosvětově zpopularizovat.

Santa Claus se zároveň stal neodmyslitelnou součástí vánočního marketingu. Obchodní domy začaly využívat živé představitele Santa Clause k setkáním s dětmi, které jim sdělovaly svá vánoční přání. Postupně se tento zvyk rozšířil daleko za hranice Spojených států.

I přesto, že se moderní podoba Santa Clause formovala především ve Spojených státech, její vliv se rozšířil do mnoha zemí. Zároveň v nich nadále existují vlastní tradiční postavy spojené s Vánocemi a obdarováváním.

AnglieTradiční britskou postavou je Father Christmas, který byl původně personifikací Vánoc, hodování a sváteční nálady. V průběhu 19. a 20. století se jeho podoba postupně spojila s americkým Santa Clausem a dnes se této pojmenování často používá pro velmi podobnou postavu.

NěmeckoTradice se liší podle regionů. V některých oblastech přináší vánoční dárky Christkind, jinde tuto úlohu plní Weihnachtsmann, jehož moderní podoba se podobá Santa Clausovi.

RuskoPodobnou úlohu při obdarovávání plní Ded Moroz (Děda Mráz), který však není ruskou verzí svatého Mikuláše ani Santa Clause. V moderní ruské tradici přichází zejména během oslav Nového roku a často ho doprovází Sněhurka.

JaponskoSanta Claus je populární postavou komerčních a kulturních oslav Vánoc. Protože Vánoce v Japonsku nemají pro většinu obyvatelstva křesťanský náboženský význam, Santa se objevuje především v obchodech, reklamách, na dekoracích a v populární kultuře.

FinskoFinský Joulupukki má vlastní historický vývoj a jeho název doslova souvisí s „vánočním kozlem“. V průběhu času se jeho podoba proměnila a dnes se výrazně podobá mezinárodnímu Santa Clausovi. S jeho moderním obrazem je úzce spojeno Laponsko a zejména Rovaniemi, které se propaguje jako oficiální domovské město Santa Clause.

V 21. století je Santa Claus globálním kulturním fenoménem. Objevuje se ve filmech, knihách, písních, reklamách i videohrách. Moderní příběhy ho zobrazují různými způsoby – jako laskavého dárce, kouzelnou postavu, komediálního hrdinu nebo symbol samotných Vánoc.

Technologie přinesly také nové tradice, mezi které patří NORAD Tracks Santa. Její historie začala v roce 1955, kdy reklama obchodního domu Sears obsahovala telefonní číslo, na které měly děti volat Santovi. Uvedené telefonní číslo však nasměrovalo hovory na vojenské velitelství CONAD – Continental Air Defense Command. Personál začal dětem poskytovat informace o Santově údajné poloze a vznikla tradice jeho „sledování“. Když v roce 1958 vznikl NORAD, v této tradici pokračoval.

Santa Claus však čelí také kritice kvůli své výrazné roli v komercializaci Vánoc. Přesto zůstává pro mnoho lidí především symbolem štědrosti, radosti a dětského vánočního světa. Jeho obraz využívají také charitativní organizace při sbírkách a pomoci lidem v nouzi.

Postava dnešního Santa Clause se během staletí vyvíjela a ovlivnilo ji několik tradic – od příběhů o svatém Mikulášovi, přes nizozemského Sinterklaase až po vánoční tradice, které se rozvíjely ve Spojených státech. Křesťanské legendy o štědrosti svatého Mikuláše se postupně propojily s evropskými tradicemi a později s americkou literaturou a ilustracemi. Báseň A Visit from St. Nicholas, ilustrace Thomase Nasta, tvorba Haddona Sundbloma a množství dalších autorů a umělců přispěly k vytvoření obrazu Santa Clause, jak ho dnes znají lidé po celém světě.

Z původně náboženské tradice spojené se svatým Mikulášem tak během staletí vznikla postava, která překročila hranice jednotlivých zemí a kultur. Santa Claus dnes vystupuje v knihách, filmech, reklamách i na vánočních akcích a v různých zemích se setkává s místními tradicemi a postavami. Jeho dnešní podoba je proto výsledkem dlouhého historického a kulturního vývoje.

Navzdory všem proměnám zůstala v jeho příběhu zachována myšlenka, která sahá až k legendám o svatém Mikulášovi – nezištné obdarovávání a pomoc druhým. Právě štědrost, radost z obdarování a snaha potěšit druhé jsou důvodem, proč se Santa Claus stal jedním z nejznámějších symbolů moderních Vánoc a proč jeho příběh oslovuje další generace.